Pevnost podkladu

Pevnost v tlaku pro pochůzné podlahy pod podlahoviny ze syntetických pryskyřic je minimálně 14,7 MPa, pro pojízdné podlahy je minimálně 21,5 MPa, pro lité podlahoviny, polymermalty a polymerbetony pojízdné s vedlejším zatížením minimálně 21,5 MPa. Pro měření pevnosti betonu se obvykle používá Schmidtovo kladívko, obecně odrazový tvrdoměr pro nedestruktivní zkoušení ztvrdlého betonu. Kladívko (úderník) umístěné v pouzdru je vymrštěno pružinou proti povrchu betonu. Na základě velikosti zpětného odrazu kladívka od betonu se odvodí pevnost betonu v tlaku. Jedná se o tzv. sklerometrickou neboli tvrdoměrnou zkoušku. 

Odtrhová zkouška

Přístroj pro odtrhové zkoušky by neměl chybět u žádné seriozní stavební firmy. Na našem trhu ho nabízí například firma Coming Praha. Je určen ke kontrole kvality povrchu podkladu, k určení tahové pevnosti materiálu, ke kontrole nanesených vrstev a k měření jejich přídržnosti k podkladu. Jeho předností je snadnost zkoušky, přesnost a flexibilita. Povrchová vrstva se prořízne až do základního materiálu korunkovým vrtákem normalizovaného průměru k zajištění definované měřené plochy. Vhodným lepidlem se přilepí na měřené místo zkušební terč a po zatvrdnutí lepidla se terč zatěžuje. Na displeji se pak odečítá momentální nebo maximální dosazené napětí či síla potřebná k odtržení. Přídržnost - pevnost v tahu kolmo na povrch minimálně 1,5 MPa (1,0 MPa).

Tvrdost

Tvrdost je fyzikální vlastnost, která je definovaná jako odpor proti vnikání cizího tělesa. Německý mineralog Friedrich Mohs vytvořil v roce 1822 první stupnici tvrdosti, která vyjadřuje schopnost jednoho materiálu rýt do druhého a slouží pro určení tvrdosti látek. Jeho stupnice má deset stupňů tvrdosti a je zastoupena těmito materilály:

 1. Mastek
 2. Sůl kamenná
 3. Vápenec
 4. Fluorit
 5. Apatit
 6. Živec
 7. Křemen
 8. Topaz
 9. Korund
10. Diamant

Pro běžné použití v praxi je dobré se orientovat v základní tvrdosti předmětů v běžném dosahu. Například nehet má tvrdost 1,5-2. Olovo 1,5  Zlato 2,5. Měď 3. Mince 3,5-4. Mramor 3-4. Epoxidy 3-4, Kapesní nůž přibližně 4,5-5 a pokud materiál zanechává rýhu ve skle, má tvrdost větší než 5. Sklo 4,5-6,5. Ocel 5-8,5. Achát 6-7.

Tvrdost Shore

Mechanická zkouška tvrdosti pojmenovaná podle Američana Alberta Shore popisuje tvrdost pevného tělesa. Zkouška je prováděna zapíchnutím trnu do materiálu. Na základě hloubky vtisku trnu, může být určen stupeň tvrdosti. Čím vyšší hodnota, tím vyšší tvrdost. Pro epoxidové pryskyřice se používá stupnice Shore D.

Měření rovinnosti

Rovinnost je nezanedbatelný rozměr zvláště u pohledových ploch. U stěrkových podlahovin limituje spotřeby materiálu a potažmo i výslednou cenu. Nejčastěji se provádí měření hliníkovou vodováhou s dostatečnou odolností proti průhybu na vzdálenost dvou metrů. Další metodou je kovová 2 m vodováha a okalibrovaný klínek. Tato metoda je velmi elegantní a jednoduchá. Rysky na klínku přímo ukazují velikost nerovností v milimetrech. Je však pravdou, ze těmito metodami měříme spíše menší plochy. Na velkých plochách je toto měření spíše orientační. Vyspělejšími technikami pro větší plochy, které postupně vytlačují hadicové vodováhy jsou laserové vodováhy na stativu nebo ještě luxusněji vybavené rotační laserové vodováhy. Oba laserové systémy v kombinaci se čtecími kartami jsou schopné podat pravdivý obraz plochy a jejích nerovností. Pro lité podlahoviny to je odchylka maximálně 2 mm na 2 metry. 

ČSN 74 4505

Jak správně při měření rovinnosti postupovat? Odchylky místní rovinnosti se stanovují pomocí dvoumetrové vodováhy, na jejíž koncích jsou podložky o výšce 20 mm a půdorysné ploše 10 mm x 10 mm. Pomocí posuvného měřítka odměrného klínu se změří maximální a minimální vzdálenost mezi povrchem vrstvy a spodním lícem latě. Délka odměrného klínu je 220 mm, tloušťka 20 mm. Jeho výška (sklon) se zvolí podle potřeby. Minimální a maximální odchylky se stanoví odečtením hodnoty 20 mm od změřených hodnot. Měření se provede nejméně v pěti zkušebních místech na každých 100 m² podlahy. Nejmenší počet zkušebních míst v jedné místnosti je pět. Zkušební místa se rovnoměrně rozmístí po ploše podlahy. Měření rozdílů ve výškové úrovni v místech smršťovacích a dilatačních spár se provádí pomocí krátkého pravítka položeného kolmo na spáru a posuvného měřítka. Provedou se nejméně tři měření na 10 m spáry. U kratších spár se provedou nejméně dvě měření.
 

Měření vlhkosti

Velmi často se při aplikaci stavebních hmot nebo nátěrů potkáváme s parametrem vlhkosti. Tento je třeba rozlišit na vlhkost vzduchu, vlhkost povrchu podkladu a vlhkost ve vlastní podkladní hmotě. První dvě jmenované jsou většinou okamžité a krátkodobé. Vzdušná vlhkost a povrchová vlhkost se mění v průběhu dne. Závažným parametrem je vlhkost ve hmotě podkladu, neboť ta bývá trvalejšího charakteru a může velice negativně ovlivnit celé dílo. Vlhkost vzduchu můžeme měřit jak standardními vlasovými vlhkoměry, tak elektrickými vlhkoměry. Relativní vlhkost vzduchu by neměla překročit 70%. Obzvláště polyuretanové systémy jsou na tento parametr velmi citlivé. Povrchovou vlhkost měříme nejčastěji elektrickými kontaktními vlhkoměry. Znalost této veličiny při současném použití měřidla rosného bodu nám zabrání položit rozpouštědlové a bezrozpouštědlové systémy na vrstvičku povrchové vlhkosti způsobující separaci a nepřilnutí hmoty k podkladu. Velmi často bývají měřidla vzdušné vlhkosti, teploty a rosného bodu konstruovaná jako měřidla kombinovaná. Podkladní vlhkost se zjišťuje převážně třemi způsoby. Elektrickým měřením vodivosti nebo odporu mezi dvěmi zatlučenými elektrodami v podkladu. Jde o metodu rychlou, ale vzhledem k vypovídacím hodnotám spíše o metodu orientační. Další metodou je metoda karbidová, kdy vlhkost reaguje v uzavřené láhvi s karbidem vápníku za vzniku acetylenu a tlak uvolněného plynu na manometru vypovídá o množství vody. Obvykle bývá manometr ocejchován v dílech CM, které je nutné převést na hmotnostní %. Tato metoda je při dodržení metodiky vcelku přesná. Její předností je operativnost. Nejpřesnější metodou je však gravimetrické měření (ČSN EN ISO 12 570).

Parametry vlhkosti

Nejčastějším podkladem pro aplikaci podlahovin ze syntetických pryskyřic je cemetový potěr. V tomto případě stěrky aplikujeme při hodnotách do 4 hmotnostních procent vlhkosti. Slovním vyjádřením pásem vlhkosti cementového potěru jsou tyto kategorie. Nízká vlhkost je obsah vody do 4,0 hmotnostních procent (2,5 CM). Zvýšená vlhkost je obsah vody od 4,0 do 7,5 hmotnostních procent. Vysoká vlhkost je obsah vody od 7,5 do 10 hmotnostních procent. Velmi vysoká vlhkost je obsah vody nad 10 hmotnostních procent. Pozor!!! Potěr na bázi síranu vápenatého má mít vlhkost jen 0,5 hmotnostního %. Pokud je v podlaze umístěno podlahové topení, vlhkost cementového potěru musí být do 3,5 % hmotnostních procent (2,05 CM) a u síranu vápenatého do 0,3 hmotnostních %.

Gravimetrické měření vlhkosti

Nejpřesnější metodou je gravimetrické měření (ČSN EN ISO 12 570). Z rozdílu váhy odebraného a vysušeného vzorku se na základě hmotnostního úbytku vypočte obsažená vlhkost. Tato metoda je nejpřesnější, nejméně operativní, ale v případě sporu jediná legislativně uznatelná. Pro cementové potěry se provádí sušení při teplotě 103 +- 2°C do konstatní hmotnosti. Pro sádrové podklady se pro sušení užívá teplota 40°C +- 2°C do konstatní hmotnosti. Nejčastější výtky k metodě jsou tyto. Jedná se o metodu destruktivní, kdy je nutné z hmoty podlahy odebrat přiměřený vzorek. To se provádí obvykle odvrtem, kdy při vlastním vrtání dochází k ohřevu na odvrtové korunce. Odebraný vzorek je nutné okamžitě uložit do obalu, aby nedocházelo k jeho přirozenému vysychání. Obal musí být natolik těsný, aby při delší době skladování nedocházelo ke změně vhlkosti. Nicméně při správném odebírání, skladování a přepravě vzorků nemají tyto parametry zásadní vliv na naměřené hodnoty hmotnostních procent vlkosti. Poslední výtkou je, že při sušení vzorků kontaminovaných ropnými produkty dochází též k jejich těkání a zkreslení výsledku. U takto znečištěných vzorků je potřeba tuto skutečnost deklarovat. Při budoucí pokládce následných užitných vrstev je vždy potřeba brát zřetel jak na obsah vlhkosti, tak na znečištění ropnými produkty.

CM měření vlhkosti

Jedná se opět o destruktivní metodu. Odebraný vzorek z podkladu je rozdrcen a po zvážení je umístěn spolu s kapslí karbidu vápníku a kovovými kuličkami do tlakové nádoby. Při intenzivním třepání dojde k rozbití kapsle a uvolnění karbidu. Jeho reakcí s vodou vzniká plyn acetylén. Na základě měření tlaku se odvozuje množství vody ve vzorku. I v tomto případě dochází k výtkám této metodě, jak při způsobu odebírání vzorku, tak i při dalším zpracování. Vzorek by měl být nikoliv z povrchu, ale z hmoty podkladu. Vliv má velikost kousků podkladu, kvalita dalšího drcení kuličkami a doba protřepávání. Samozřejmě roli hraje i těsnost tlakové nádoby. Tato metoda je operativní, byť jedno měření je hotové podle zručnosti a praxe za cca 0,5 hodinu. Přes uvedené zdroje možných nepřesností je velmi často používána. Nutno říci, že hodnoty CM neodpovídají hmotnostním procentům, ale pro zjištění vlhkostních poměrů v podkladu jsou postačující. Pro převod na hmotnostní procenta jsou užívány převodové tabulky nebo grafy.

Odporové měření vlhkosti

Tato metoda patří k méně destruktivním. Do měřeného podkladu jsou zatlučeny ocelové hroty sloužící jako elektrody nebo jsou provedeny malé vývrty, do nich je vtlačena vodivá pasta a pak zasunuty elektrody. Obsah vody v materiálu určuje odpor protékajícímu proudu mezi elektrodami. Při nízkém obsahu vody je odpor větší a naopak. Někdy se této metodě říká měření vodivosti. Měření je pak pro různé podklady převáděno pomocí tabulek nebo grafů na procenta hmotnostní vlhkosti. Nevýhodou metody je, že je potřeba mít převodové křivky na konkrétní materiál. Tedy například betony různé kvality vykazují různé hodnoty. Faktory, které ovlivňují měření jsou nejen vlastní vlkost, ale i teplota, hustota a chemické složení materiálu. Výhodou této metody je rychlost a snadnost měření. Tuto metodu, která měří vlhkost ve hmotě nelze nahrazovat měřením povrchové vlhkosti přítlačnými elektrodami. Při výběru vhodného měřícího přístroje se nejprve ujistěte, že přístroj není určen jen měření různých druhů dřeva a že pro měření betonových podkladů má dostatečný měřící rozsah.

Frekvenční měření vlhkosti

Jde o nedestruktivní metodu, kdy je přístroj pouze přiložen k podlaze. Elektrody přístroje vysílají nízkofrekvenční signály, kalibrované tak, aby určily průměrnou hodnotu obsahu vlhkosti pomocí srovnání změn impedance mezi vlhkým a suchým betonem. Hloubka měřené vlhkosti se pohybuje podle hustoty podkladu. U betonových podkladů je to 2-3 cm. U anhydritů je tato hloubka větší. Podlahář tak rychle získá informace o tom, zda je již bezpečné aplikovat na beton nátěr nebo jiné pochozí vrstvy.

Skluznost podlah

Nejčastějším požadavkem při hodnocení kluznosti podlahy je hodnota součinitele smykového tření, jehož hodnota je pro veřejné prostory větší nebo rovna 0,6 a pro byty a pobytové místnosti větší nebo rovna 0,3. Méně častým údajem je úhel kluzu, který je u veřejných prostor větší nebo roven hodnotě 10° a pro byty a pobytové místnosti větší nebo roven 6° a výkyv kyvadla pro veřejné prostory větší nebo roven 40 a pro byty a pobytové místnosti větší nebo roven 30.

Teplota při aplikaci

Při aplikaci epoxidových kompozic je nutné sledovat tři teploty. První je teplota podlahy, která má dominantní vliv na dobu vytvrzení. Neméně důležité jsou teplota vzduchu v prostoru, kde je prováděna aplikace a teplota materiálu pro aplikaci. Všechny tři teploty jsou z hlediska kvalitní aplikace velmi důležité. Pozor, teplota vzduchu a teplota podlahy se mohou významně lišit! Teplota podlahy má díky tepelné kapacitě hmoty podlahy má velikou setrvačnost. Tedy například v nově vytápěném prostoru může být vzduch již vyhřátý na aplikační teplotu, ale podlaha může mít teplotu zcela nedostatečnou pro vlastní aplikaci. Epoxidový materiál by měl být před pokládkou dostatečně vytemperovaný. Toto vyplývá nejen z požadavku exotermní reakce, ale i možného vzniku různých defektů při aplikacích za nedostatečné teploty. K měření můžeme používat jak kontaktní, tak bezkontaktní teploměry. Na trhu je dostupná velká řada přístrojů v různém rozsahu měření, přesnosti měření a cenové hladině. Pozor! Prostorový teploměr položený na podlahu neměří teplotu podlahy, ale teplotu vzduchu těsně nad podlahou. Epoxidy oblíbená teplota se pohybuje mezi 15 °C až 20 °C jak v průběhu pokládky, tak i v průběhu vytvrzování.

Teplota vytápěných podlah

Maximální povrchová teplota vytápěné podlahy dle ČSN EN 1264 je pro obytné části 29 °C, pro koupelny a chodby 33 °C a pro okolí bazénů 35 °C. Vždy se jedná o teplotu hluboko pod teplotou tvarové stálosti epoxidových kompozic. Pro názornost přinášíme zajímavý graf z webu panelové domy, kde je znázorněné působení tepla na člověka a rychlost s jakou se může při různých teplotách popálit.